Rozhovor s Jirkou Noskem připravila Lenka Konopková…

Čím si tě získalo učitelské povolání?

Kantořinou jsem byl obklopený. Mamka učila češtinu a výtvarnou výchovu na gymnáziu v Hořicích, taťka byl vychovatelem na internátě, sestra vystudovala výtvarnou výchovu na pedagogické fakultě v Olomouci. Teď učí košíkářství v Praze studeny, kteří mají nějaký handicap. Děda ve mně viděl vždycky učitele.

A kam to táhlo tebe?

Uvažoval jsem třeba o kuchaři, protože jsem moc rád vařil. S kamarádem jsme zvažovali i truhlařinu, ale taťka mě odrazoval s tím, že na ty ruce moc nejsem. Bylo to ale spíš tím, že si s dědou vše raději udělali sami a mě k ničemu moc nepouštěli. Měl jsem vždy vyznamenání, tak mi doporučovali gymnázium. Mně se tam moc nechtělo i proto, že tam učila mamka.

Tam mě začala bavit čeština, protože to bylo víc o literatuře a já vždycky rád četl a pak dějepis. Přemýšlel jsem i o hudební výchově, ale chyběl mi klavír, takže pokračovat na fakultě hudební výchovou nešlo. Na kytaru jsem začal chodit do ZUŠ ve druháku a třeťáku poté, co jsem k šestnáctým narozeninám dostal dvanáctistrunku. Kytara ale byla možná až jako druhý nástroj. Housle či klavír byly povinné při přijímačkách.

Měl jsi nějaký kantorský vzor? Oblíbeného učitele? Co jsi na něm obdivoval?

Jana Amose Komenského. Myslím, že to by měl být vzor každého učitele. Vždyť byl prvním propagátorem moderních vyučovacích metod, školy hrou, dramatizace…

A někoho, koho jsi osobně potkal?

Asi našeho dějepisáře na gymnáziu. Uměl krásně vyprávět. Učil klasicky frontálně, ale dozvěděli jsme se plno drbů, které si dodnes pamatuju. Dokázal mě pro dějepis získat.

Kdybys nebyl učitel, jaké jiné povolání by tě lákalo? K čemu máš blízko dnes?

V současnosti by to byla kamnařina. Když jsme se dozvěděli, že náš kotel dosloužil a už nesplňuje normy, na ženu někde vykoukl workshop pro ty, kteří se chtěli naučit postavit kamna svépomocí. Zúčastnili jsme se a pak kontaktovali kamnáře, který nám udělal projekt, sehnal materiál a doteď nás při výrobě doprovází, platíme si jeho konzultace. Chceme být méně závislí na elektřině. Kamna, věřím, dostavíme, ale kamnářem se tím nestanu

Nebo bych mohl být kastelánem, provázel jsem krátce na Roštejně. Pro archiváře nejsem dost jazykově vybavený, chybí mi latina, řečtina apod. Prodával jsem i knihy, ale tím bych rodinu neuživil.

Co považuješ v učitelské práci za podstatné? Jaký by podle tebe měl učitel být?

Určitě by měl mít dávku tvořivosti, fantazie a měl by být schopný improvizovat. Takové náhlé suplování, to je stálá improvizace.

Vybral sis češtinu. Máš nějakého oblíbeného autora? Jaký žánr rád čteš?

Oblíbených autorů mám plno. Rád čtu poezii i prózu. Mám rád F. Villona, A. Rimbauda, z českých F. Gellnera a J. Nerudu. Líbí se mi humoristická literatura, Saturnin, Tři muži ve člunu, ale i Povídky z kapes od Čapka. Ze současnějších mám rád B.Hrabala, A. Morsteinovou.

A co ti teď leží na nočním stolku?

Momentálně nic. Ale dělám prvního čtenáře své ženě. Píše, řekl bych, thrillery, či napínavé hororové fantasy, ale i historickou prózu.

Takže vedle tebe neleží kniha, ale možná budoucí spisovatelka. Manželka je také původně učitelka?

Vystudovala šperkárnu, broušení kamene, chvíli prodávala ve zlatnictví a poté pracovala jako vychovatelka a studovala při tom pedagogickou fakultu. Pak ovšem otěhotněla a už ji nedodělala. Později si udělala rekvalifikaci na soukromé škole fotografie v Liberci a v současnosti pracuje jako sazeč knih a knižní grafik. Ke knihám má tedy blízko.

Tvým druhým oborem je dějepis. V jakém historickém období by ti bylo dobře?

Jsem sice staromilec, ale do středověku by se mi nechtělo, ten byl drsný. Asi jsem v současnosti správně.

Nechtěl by ses třeba s někým z minulosti setkat? Popovídat si?

Tak to ano. Třeba se Sedícím býkem, lakotským náčelníkem indiánů, který je vedl v bitvě u Little Big Hornu proti 7. kavalerii vedené Custerem. Tomu bych se za nás omluvil.

Krom své aprobace učíš hodně hudební výchovu. Hraješ na kytaru. Co tě přivedlo k muzice?

Taťka hrál na kytaru a na housle a zpíval nám trampské písničky. Se studenty z internátu jezdil na vandry a hudební festivaly, třeba na Svojšický slunovrat. Postupně jsem začal jezdit s ním. Nejdříve jsem zkoušel housle, učil mě taťka. A ke kytaře jsem se dostal jako samouk. Taťka mi občas radil a co uměl, tak mi předal.

Jaký je tvůj oblíbený hudební styl?

Folk, bluegrass – to je má srdcovka, blues, jazz, swing, rock, až po hardrock, metal…Když jsem začal učit hudební výchovu, objevil jsem i klasiku. Dostala mě i Dvořákova Novosvětská.

Prý máte i kapelu? Co hrajete a kde muzicírujete?

Jsem členem několika amatérských hudebních těles. První uskupení je s kamarády z vesnice, podle začátků našich příjmení si říkáme Kabanos. Občas se k nám přidá i taťka s houslemi. Máme i basistu, hrajeme po hospodách a občas si nás pozvou lidi i na nějakou rodinnou oslavu.

S kamarády z vandru se scházíme u ohně a hrajeme pro radost. Třetí uskupení je z Lomnice, kam mě přizvali, protože hraju i na banjo. A poslední uskupení je z Košťálova, které se schází u řeky a pořádá takový festiválek, kde jsem hrál na banjo i na podiu. Říkáme si Nic moc, aby neměli posluchači velká očekávání

Jak relaxuješ? Trávíš čas po škole?

Když potřebuju relaxovat, tak si sám zahraju na kytaru či banjo. Nebo si s dcerou a ženou zahrajeme nějaké hry, či se podíváme na nějaký film. Náš oblíbený seriál s titulky se jmenuje Hell on Wheels, Peklo na kolech…

Dvakrát až třikrát ročně sekám zahradu, nepěstujeme si trávník, máme louky a jimi taky prosekávám cestičky.

Jezdíš na vandry i teď?

Na vandru jsme se potkali i se ženou, právě na Roštejně, kam jsme oba přijeli pomáhat. Měli jsme později ale psa, který v přírodě neposlouchal, tak s ním vždy jeden musel zůstávat doma. Chodil jsem tedy s dcerou, nejdříve do Klokočských skal, ale nyní je tu problém se spaním pod širákem, i když nemíním rozdělávat oheň a jen se vyspat při zhoršení počasí někde pod převisem, už tu mají i fotopasti. Tak abychom se vyhnuli pokutám, přesunuli jsme se na Lomnicko. Naopak jsem se psem zůstal doma já, když žena s Blankou a kamarády vyrazila na Kokořínsko.

Dceru jste pojmenovali dnes už ne příliš obvyklým jménem Blanka, má to nějaký příběh?

Manželka chtěla pro děti jména královská. Pro syna jsme měli jméno Jindřich a pro dceru Blanku. Máme tedy Blanku, podle první ženy Karla IV.

Nedávno vám pes zemřel, máte už nové štěně?

Dohodli jsme se, že až na podzim. Máme teď před sebou léto plné práce. Žena je spíš kočičí, tak si holky už zamluvily dvě koťata.

Bydlíš na venkově, máte i jiná zvířata?

Měli jsme králíky, ale ti nám navzdory očkování pošli. Teď si ale budeme pořizovat slepice. Není nad domácí vajíčka.

Blance je třináct let. Je ti její pohled nějak užitečný ve škole, či naopak působení na druhém stupni ti pomáhá porozumět dceři?

Myslím, že si pomáháme navzájem. Třeba při covidu, když jsem žákům posílal nějaké skladby, tak mi můj výběr korigovala. Dcera je hodně citlivá, teď v pubertě zvlášť, tak si musím dávat pozor, abych se nedotkl nějakého slabého místa.

Rozcházíme se například v potřebnosti sociálních sítí. Je blíženec a hodně potřebuje kamarády. Udržuje virtuální přátelství s lidmi i ze Slovenska, k tomu ji dovedl covid. Tak se snažíme hlídat, aby na počítači netrávila víc času než je zdrávo.

Vztah otec dcera je v mnohém specifický. Se synem mají tátově často snadnější styčné body. V čem jste si blízké s dcerou?

Oba hrajeme na kytaru. Dcera chodí do volnočasového centra v Lomnici na výuku kytary. Styčným bodem byly i ty vandry. A další společnou aktivitou jsou irské tance. Nejdříve začaly chodit holky a asi rok po nich jsem se přidal i já. Zrovna dnes máme vystoupení. V lomnickém divadle je taková prezentace oborů volnočasového centra. Jsem tam jediný tanečník muž a mám působit jako reklama, abych přitáhl další chlapy.

Jak trávíte jako rodina léto? Máte už nějaké plány na letošní prázdniny?

Léto opět strávíme na Maltě při rekonstrukci domu. Ale určitě se i na nějaký výlet utrhneme. Jezdíme rádi do Sloupu v Čechách, tam je krásně.

Co bys nám kolegům i žákům popřál do posledního školního měsíce před prázdninami?

Pevné nervy.

Komu?

Možná spíš kolegům  Zdraví a vytrvalost a notnou dávku humoru a tolerance přeji na obou stranách.